Moderní vila s vlastní tropickou zahradouPraha Hostavice

Zadání Informace o pozemku Jak jsme řešili Filosofie domuHodnocení Další projekty Chci podobný dům

Nejčastěji vás zajímá

• Za kolik se dá postavit tento dům?
• Jsou k tomuto domu k dispozici půdorysy?
• Chci přesně tento dům, je to možné?
• Prodáte mi projekt domu, který je na stránkách?
• Hodí se tento dům na mou parcelu?

Charakteristiky

• Navrženo: 2017
• Dispozice: 6+kk
• Podlahová plocha: 180 m²
• Zastavěná plocha: 243 m²

Prohlédněte si interiér této stavby.

Informace o pozemku

Pozemek v pražských Hostavicích je součástí uceleného urbanistického souboru, který vykazuje souvislou zastavěnost – tedy maximální stavební frakci a minimální pozemkovou rezervu. Konkrétně řešená parcela se nachází v pomyslném sevření stávající i nové výstavby, přičemž notně profituje z předpokladu eliminace stavebních objektů, které se přímo vyskytují na dotčeném pozemku a které se nejeví coby vyhovující pro předpokládané bytové záměry.

Pozemek tvaru „L“ iniciuje hmoty, které tento tvar analogicky obkreslují. Vzniká tak jasná dvouramenná struktura, racionálně zónovaná a logicky orientovaná – čelem ke slunci (=zahradě), zády ke stínu (=sousedům a ulici).

Půdorysná stopa má však i další opodstatnění. Hostavický pozemek má nejenom stísněné okolní mantinely a nepravidelný tvar, ale i složitý vertikální profil. Přestože je hmota stavby radikálně přednastavena větším množstvím nadřazených parametrů, výsledný produkt lze shledat jako komplexně funkční, aniž by byly podlomeny prostorové, hygienické a uživatelské standardy.

Řešení

Dům představuje trojí tvář – maximálně anonymní směrem k příjezdové komunikaci, relativně rozvernou vstříc k sousedům a nebývalé dynamickou ve vztahu k zahradě. Stále si však zachovává kompaktní ráz. Formální ztvárnění jednotlivých fasád odráží vnitřní obsah. K ulici jsou logicky koncentrovány garážové, technické a komunikační prostory, přičemž jedinou výjimku obstarává hostovský pokoj, příhodně vyloučený z ostatních (striktně ucelených) zón objektu.

Plošně nejvýznamnější příspěvek obstarává zcela logicky společenská část, která spojuje oba dvouúrovňové segmenty stavby a jež je soustředěna v podlouhlé přízemní sekci. Denní zóna má povahu elementárního tělesa – kuchyňské zázemí sousedí s jídelnou a ta sousedí s obývacím pokojem. Celá je přitom maximálně prosklená směrem do zahrady a rovněž maximálně zastíněná vykonzolovanou střešní konstrukcí. Tímto je dosaženo žádoucího mikroklimatu uvnitř domu.

Bezprostředně na obývací pokoj navazuje zimní zahrada, respektive prostor pro umístění vybrané zeleně a velkého akvária. Jedná se o částečně vyvýšený segment, který je významně prosklený v nadstřešní části, avšak jen minimálně v oné přízemní. Opět jsou však užívány elementární prostorové prostředky. Organické pohnutky jsou záměrně potírány a striktně je preferován ortogonální geometrický režim.

Identická slova jsou poplatná i v případě posledního balíčku stavby – klidové zóny. Ta se rozprostírá v druhém podlaží uliční hmoty a jednoznačně je rozdělena na dvě části: dětskou a rodičovskou. Předělení je učiněno ústředním komunikačním prvkem – honosně komponovaným dvouramenným schodištěm, které se obtáčí kolem dvoupodlažní vstupní haly. Samotné dětské pokoje jsou koncipovány coby místnosti s vyloučeným šatnovým zázemím (tzv. na chodbu, za účelem zkrácení monofunkčních komunikačních ploch). Protilehlá rodičovská sekce tento přístup obkresluje pomocí průchozí šatny. Koupelnové zázemí je řešeno jako společné.

Filosofie domu

Zřejmě nejpřekvapivější moment stavby obstarává uliční fasáda. Zatímco parter je na poměry ulice bohatě perforován dvojicí oken do hostovského pokoje, garážovými vraty, vstupními dveřmi a navazujícím luxferovým průzorem, v patře je upřednostněno omítnuté zdivo. Takto prostíraný bílý obraz poměrně překvapuje a zaráží. Nejsou zde užita žádná okna, žádné římsy a ani dodatečné obklady. Praktikováno je pouze to, co je nezbytně vyžadováno charakterem vnitřních provozů. Navíc této politice nahrává i další skutečnost: příjezdová komunikace se nachází na severu.

Zahradní fasády se chovají naprosto opačně. Přítomné prosklení je umocňováno na druhou, což platí jak v případě společenské zóny, tak v oblasti klidové části, kde jsou užívána (až na výjimky) okna s klasickým parapetem. Ke slovu se dostávají i fragmentační obklady. Přednastaveny jsou velkoformátové keramické obklady s motivem betonu a měřítkem (povahou) intimnější dřevěné desky. Oba materiály jsou kombinovány v přítomnosti bílých střešních lemů, které zajišťují trojí funkci – vytvářejí příhodně zastřešené terasy, zastíňují exponované vnitřní prostory a v neposlední řadě se spolupodílí na celkovém formálním vzezření.

Výslednému řešení stavby značně prospívá „výšková rozkolísanost“. Zatímco uliční hmota je navržena jako regulérně dvoupodlažní, společenská část je koncipována coby přízemní soubor. Kompromisem obou přístupů je pak vyvrcholení prostřednictvím „zimní zahrady“, která je zamýšlena jako částečně vyvýšená. Rozdílné výškové úrovně jsou mírněny výše zmíněnými střešními (stropními) lemy, které zajišťují potřebné přechody, aniž by byla rozrušena základní formální integrita.